1. Milostný dopis

Odjíždím od Tvého tepla, které se tak přirozeně stává součástí mých hezkých dnů a zároveň poprvé utíkám před nepochopením mezi námi. Ačkoliv hodně důvěřuji upřímné společné konverzaci, rozhodla jsem se Ti napsat dopis. 

Takový první milostný dopis. Myslím, že dopis, jehož záměrem je vzájemné pochopení a tedy úleva, může být nazván milostným, i když téma není příjemné. I když...

Máš pravdu. Jsem těžko čitelná. Na jednu stranu mám tolik jasno v tom, že muži mají být gentlemani a těmi silnými, schopnými. A zároveň si ujíždím na vlastní soběstačnosti. Jsou však témata, prožitky, které bez Tebe nikdy nedám, nikdy nezvládnu, nikdy nezažiju a bez kterých můj život nebude naplněný. A přijdou i situace, kdy budeme jeden na druhém maximálně závislí a tak nějak přirozeně víc já na Tobě. Celý můj svět bude tvořený jen Tvou zodpovědností, Tvými schopnostmi, Tvou chutí. Je to přirozené a možná i trochu děsivé. Už možná i proto je pro mě tak těžké přijmout cokoliv, co děláš ne tak úplně po vlastní chuti. Akutně totiž toužím vědět, kdo opravdu jsi i mimo sladkou zamilovanost. Ne, že by se to dalo uspěchat, ach, jak já vím..

Máš pravdu, neumím si život dělat jednoduchý. Základní problém je ten, že jsem ještě nepochopila, tedy vlastně nevěřím, že by mě klid a pohoda dostaly tam, kam chci. Ale cítím, že více klidu potřebuji. Věřím, že Ty můžeš být můj klid a já Tvůj prožitek.

Mé emoce.

Opravdu věřím, že je důležité mít po boku muže, který je prosycen klidem, nadhledem, silou a pochopením. A úplně stejně věřím, že tentýž klid já mít vůbec nemusím. Znám sama sebe v mnoha extrémních situacích, mé tělo mě ještě nikdy nepodrazilo. Vždy, když musím udržet čistou hlavu, se tak děje. Vydržím hodně. Jsem až destruktivně statečná. Umím ze svých milovaných sejmout bolest, strach, pochybnosti. Je to úžasná ženská vlastnost, kterou léčíme už staletí své muže bojovníky a své děti. Tyhle bolesti však pak musí i z nás ven, abychom vás dál mohly milovat a uzdravovat. Věřím, že jedna žena umí uvolňovat bolest desítek bytostí, stejně jako se například v milování umí propojit s celým vesmírem.

Je neuvěřitelně nádherné, když si dva vytvoří systém, jak ženské polovičce ve vztahu (což nemusí být vždy jen žena) s tímto problémem pomoci. Jak vylít tu přeplněnou nádobu. Nosím si v srdci dvě vzpomínky na takový zážitek. Jednou mi partner dovolil se s ním poprat. Nijak mi neubližoval, vlastně jsme se rvali jen o to, kdo koho udrží na zádech. On se smál, já se vztekala, vybíjela všechny přebytky ve mně, rvala se a chvilkami měla pocit, že teď mě snad vytáčí ještě víc. Pitomec! Posmívá se mi, ještě u toho dělá stojky na hlavě a celý mu to přijde děsně vtipný, když já se můžu zbláznit! Ale... ach! Na konci, když už jsem byla dostatečně vybitá, dostala jsem polibek se slovy: "Tak co, lásko, už je to pryč?" a byla v náruči odnesena do sprchy, neboť jsem byla celá od bahna. Dodnes je to vzpomínka na to, jak jsem se cítila maximálně milována a pochopena.

Ta druhá přišla v momentě, kdy jsem dostala zánět močových cest. Bylo toho na mě opět moc. Začínala jsem upadat do módu nepříjemné a nešťastné krávy. Partner se mnou tenkrát dojel do OBI, koupil sekyru a jeli jsme do lesa. Porazil pro mě starou mrtvou borovici, což už samo o sobě mi dalo možnost si užít jeho sílu a mužnost. Poté mě donutil rozsekat větev po větvi, až už jsem nemohla, vše mě bolelo, brečela jsem, vztekala se a on mě burcoval do té doby, než viděl, že jsem opět zpátky, čistá. Myslím, že na konci této vzpomínky jsem byla to nejmazlivější kotě na světě.

Díky svým extrémním emocím umím tolik a tak věrně milovat, mám velmi silné motivace, obrovskou vášeň k životu, umím vidět víc, než je ukazováno. Avšak každá mince má dvě strany a to, co se mnou prožíváš třeba nyní, je ta strana druhá.

Mám v sobě jakési jádro, je pro mne hodně důležité. Je asi pět centimetrů pod žebry v oblasti srdce. To je místo, které je velmi stálé a neměnné, velmi klidné a silné. V mnoha životních momentech jsem to místo vyhledala a kontrolovala, jeho sladký klid se nikdy nezměnil. Ráda tento prostor v sobě propojuji s nádhernými místy na této planetě. Tam, v mé hrudi, Tě budu milovat, i když vzduchem poletí nádobí, I když mě budeš lézt na nervy, i když budu nenávidět celý náš svět, protože budu strašlivě vyčerpaná. Tam se nic nemění. Mým úkolem je jen jeho sílu neustále posilovat a vnímat. Umět i ve vzteku cítit, že chci pustit vztek, ne ho obracet proti Tobě. Věřím, že to dokážu..

Věřím tomu, že vše, co jsi udělal, a já reagovala negativně, jsi dělal v nejlepším záměru. Věřím, že Ti mnohokrát pomůže, když ve vhodný čas řeknu: "Lásko, klid...", a Tebe to bude směřovat zpět k Tobě samotnému a k tomu, kým chceš být, kdo vlastně jsi. U mě to však takhle není. Já nepotřebuji slyšet žádné rady. Já potřebuji být ubezpečena, že jsem milována a respektována. To, co rozpouští můj vztek, bolest, smutek, jsou láskyplná slova, lichotky, humor, obejmutí, pomilování. Prosím, nech mi u toho všeho prostor být protivná, vzteklá, ufňukaná. To není odpor, to jde ze mě jen ven. Měj radost z každého mého zavrčení, znamená to, že je o jedno ve mně míň. Jsi rytíř, co seká hlavy drakům a jde najisto za světlem v jeskyni. Neber si to osobně, zkus to vzít jako hru. Hru, na jejímž konci můžeš mít v náručí ženu, které Tě v daný moment miluje nejvíc na světě, je Ti zcela oddána a vděčná. Žena, pro kterou jsi v tu chvíli udělal nejvíc na světě, to, co nikdo jiný nemohl. Ale ani ona sama, tohle je jen Tvé kouzlo, máš ho v rukách jen Ty. To Ty jsi dokázal otevřít její srdce i tělo. Ta, kterou jsi pomiloval svým mužným vedením situace, ač všechno oblečení zůstalo tam, kde bylo (nebo i nezůstalo)...

Nejsi povinen cokoliv z toho dělat! Ale pokud chceš pomoci, je třeba rozumět tomu, co mi pomáhá. Pokud nemáš sílu do toho se mnou jít, pokud máš strach z mých nepochopitelných obřích rozměrů, pokud nedokážeš ustát situaci tak, aby sis v hlavě netvořil zlé myšlenky o mě a o ženských náladách, raději mě polib a řekni, že dnes nemůžeš, ale že mě stále miluješ a nech mě v tom samotnou. Najdu své přítelkyně, najdu plátno a barvy, najdu les, něco najdu a zachráním se sama. Vždy ucítím smutek nad tím, že jsi to nebyl Ty, ale je to také v pořádku. To znamená, že si pořád přeji být oddána Tobě. To znamená, že partnerství je pro mě pořád víc, než samostatnost...