en-Léčení zlomeného srdce malé ženy

07/10/2020

 Sedím na lavičce, spokojeně se dívám na směs růžových tónů tulipánů na mé zahradě, houpu nohama a přemýšlím, kolik práce kolem domu mě čeká. Jsem skoro 30letá žena, sama na jeden statek, sama na dva businessy, v základu velmi spokojená s tím, co žiju.

Pár dní zpátky mi auto při jeho deratizaci vrátilo starý notýsek. Darovala mi ho v roce 2012 kamarádka a ve věnování je napsáno "pro její zpovědi a tajné lásky..." Listuji a vzpomínám si na dobu, kdy mě srdce tolikrát bolelo, tolikrát zářilo. Čtu si ten kus své cesty...

Napsala mi. Je trochu jako mé tehdejší já. Mladá, smělá ve svých snech, nezatížená balastem všedních dnů. Plná ideálů. O životě, práci a lásce. Jenže se s ní rozešel. Chtěla být jeho všechno. Tvrdil, že on je její všechno. Ze dne na den. Skrz SMS.

Před nějakým časem mi to taky někdo udělal. Jenže já už mám výhodu těch zkušeností. Už vím, že na zlomené srdce neumřu. Už vím, že to zmizí. Už znám, co malá holčička ve mě v ten moment říká a co jí mám říct já. Abychom to spolu zvládly. Já a všechna moje já.

Má milovaná E.,

napíšu Ti dopis, který adresuji Tobě, všem mým malým ženám a sama sobě v době, kdy mi bylo tak, jak se teď cítíš Ty.

Je otázkou, kam by sis teď přála jít. Přeješ si přežít bolest? Přeješ si, aby se vrátil? Co je Tvou nejvyšší touhou?

Víš, my ženy jsme od srdce stvořené k tomu milovat, odevzdávat se, často se i obětovat. Láska nás natolik umí vyživit, že nám narůstají křídla, se kterými vyletíme výš než bez nich. Srdce plní slast z péče o milovaného, sdílení, parťáctví. Prožitky (a hormony) z nové sexuality též dělají své a na nás holky má v tomhle oxytocin jasně spadeno - dělá z nás ty odevzdané samičky. Chceme se odevzdat, ale také chceme něco za to. Jistoty, sliby, důkazy. Přejeme si objevit unikátní klíč k lásce, u které se nebudeme muset bát, že by on někdy odešel, že jsme se mu přestaly líbit, že by nám někdy ublížil...

Věřím, že muži jsou přitahováni ženstvím, tím, jak se umíme smát, zářit, jak často naše přítomnost ovládne atmosféru celé místnosti, jak je umíme zpřítomnit a zcela vyčistit na celé okamžiky jejich hlavu od ostatních podmětů, starostí. Milují nás a já věřím, že v naší přirozenosti je tolik proměn, kouzel a vrstev, že opravdu můžou s námi být léta šťastní.

To ale nejsou, pokud se staneme závažím. A má milá, pojďme přijmout to, že jako on Tě tisíckrát zlomí nevhodným slůvkem, tím, že občas dá přednost práci, přátelům, čumění do krabice "ničeho" a dalším, tak i Ty budeš do jisté míry jeho "batůžkem" v životě. Budeš ho potřebovat, příroda pro Tebe vymyslí hned několik situací, kdy on bude jediným řešením, oporou a je to tak v pořádku. Ale stejně tak bude vždy fér snažit se mu dávkovat jen opravdu to, co může zvládnout. Protože šťastnou Tě za Tebe dělat rozhodně nemůže. V každém vztahu se budeš učit tohle kolečko rovnováhy. Odkud kam se jako žena odevzdat a co obětovat. Znáš to, "...každý má něco..."

Jenže Ty jsi teď vytržená z toho boje, který Ty bys nevzdala a nemůžeš rozumět tomu, proč on ano. Věřilas mu.

Prosím zkus nejprve zjistit, jaká emoce Tě teď ničí a kolik času Ti přijde zdravé jí věnovat. Uvnitř Tebe je jakási holčička, možná dívka. Někdo, koho už kdysi někdo opustil. Tohle dítě Ti teď posílá zoufalé myšlenky své hrůzy. Už nikdy nikdo nebude jako on, už to nebude stejné, už se to nikdy nestane. On je jediný... No, holka, není...

Dopřej té holčičce všechen pláč, vztek, odpor, debilnost a vše, co potřebuje. Ale uvědomuj si, že je to jen proces! Ne Tvá nová realita. Já občas své holčičce šeptám "Neboj se, tohle zvládneme. Je to j e n o m období". V době, kdy se necháš polapit žalem, s tím počítej, uvědom si, že budeš zvládat méně práce a méně vypjatých situací. A pokud se Tvůj muž vrátit má (a stalo se to v historii už milionkrát), tak se stejně musí vrátit sám. Nesnaž se vydolovat odpověď na tu vlezlou otázku "Proč?" Můžeš se zeptat, ale pokud cítíš, že neví nebo to nechce říct, nenuť ho. Muži občas opravdu neví. Jejich srdce se zamkne a na místo přijde hlava. My ženy to málokdy umíme odpojit. Muži? Velmi rychle. A to neznamená, že nás nemají v srdci...

Až se vyzpíváš, vymaluješ, vypíšeš, vyběháš, vytančíš a vybrečíš ze žalu, začni se stavět na nohy. Pamatuj si, že nejdříve ze všeho se musíš, beruško, - teď to pročti ještě jednou, protože opravdu MUSÍŠ!!! - postarat o své tělo. Jídlo a spánek je absolutní základ. Vystresované tělo horko těžko značně produkovat lepší hormony a tím i pozitivnější náladu. Vyčerpaná hlava se těžko naučí nový myšlenkový vzorec. Nezajímej se, zda se Ti chce nebo nechce. Prostě sorry, ale tohle musíš!

Jenže jsi na začátku... Poradím Ti ještě něco, co se neradí. Je-li to mladá, nová láska, dovol si všechno. Všechno! Klidně ho drž za nohu, spi mu před bytem, pros, slibuj. Udělej cokoliv, aby v Tobě nikdy nezůstal pocit "že jsi to nezkusila", protože pak se Ti stane, že se jednou opiješ a stejně mu přijde pár crazy sms. Jinak to v Tobě bude hnít a ničit vztahy před Tebou. Dokud, beruško, Tvůj emoční mozek doopravdy, jakože fakt hluboce, nepochopí, že pokud někdo chce odejít, neudržíš ho ani osmičkou drátem, tak bys touto zkouškou měla projít. Věřím, že proto jsme v našich mladých letech tak divoké. Protože ještě nemáme tu zkušenost, co přijmout a co změnit.

Já kdysi, oblečená jen v kalhotkách, v zoufalé hysterii honila svého ex po centru Liberce. V zimě. Před lidmi. Nelituji. A rozhodně nemám pocit, že by mě to nějak ponížilo. Já prostě věděla, že potřebuji víc. Zkusit cokoliv bylo důležitější, než si zachovat nějakou hrdost.

Víš, beruško, kolem třicítky už mé srdce rozumí výrazu "nestojí za to" a opravdu to tak i cítí. Bolest nezmizela, ale dá se s ní mluvit. Když ode mě muž odchází, snažím se už jen s láskou zeptat a přijímat. Jde to tisíckrát snáze než kdysi, ale vím, že to jen proto, že jsem si kdysi dopřála ten luxus být klidně za krávu roku a hlavně sama sobě nic nedlužit.

Až budeš starší, musíš se rozhodnout. Ujasnit si, zda s ním ještě existuje nějaký potenciál lásky. A pak je dobré přijímat, zaměřit se rychle na sebe a opravit jen to, co opravit můžeš. A buď život najde cestu, nebo ne. A je to tak v pořádku.

Pokud, ale víš, že to tam není a že jsi byla víc touživá než opravdu s panem Pravým, můžeš kašlat na hrdost i letos. To, jak to uděláš, už bude jen barometr toho, nakolik šťastná jsi sama se sebou. Hlavně buď sebou, objevuj se. To je jediný dobrý důvod proč prožívat to, co prožíváš teď Ty.

Když mě dnes muž odpouští, absolutně se necítím ponížená, když řeknu "Bolí mě to, opravdu mi s Tebou bylo dobře, bolí mě to. Slova, která jsi říkal na mě měla vliv. Prosím pochop, že jsem zraněná, zlobím se. Dej mi čas se uzdravit. " Proč by mě to ponižovalo? Mluvím o sobě, mám dost sil ukázat svou opravdovost. Jestliže mě někdo chtěl jen proto, že mě toužil ulovit, tak mi vůbec nevadí, že jsem ho přestala přitahovat. Takového muže bych stejně nechtěla. A přiznávám, že mi nejeden muž řekl, že stále myslí na mou bolest, že ji nikdy u jiné ženy tak necítil a nechápal. Myslím, že to způsobila moje upřímnost a otevřenost a že si mě dodnes tito muži váží. Vlastně se i pár z nich dokonce chtělo po čase vrátit zpět. Jak říká má divoká kamarádka "DíkyČau"

Ale nad tím teď nepřemýšlej.

Po období žalu začni hledat nové štěstí. Důvod, proč přestal potřebovat Tvou energii, je často v tom, že se ztratila. Že už nezáříš jako v době, když Tě poznal. Že už Tě nic netěší tolik jako čas strávený s ním. Možná ses tolik rozpustila v lásce, že Tvá vlastní esence pohasíná. A to prostě není sexy.

Všimni si. Muži se dívají, ehm "dívají", na fotky a videa holek, které se tváří, že jsou šťastné. Oni vědí, že většina z nich za to dostala zaplaceno, ale v jejich mozku to spouští něco (jasně, zase ty hormony), co je pro ně důležitější než realita. Zlato! Znovu. Oni se fakt raději koukají i na ty nechutné, laciné zoufalé holčičky, než by si přečetli článek "jak uklidnit hysterickou ženu". Samozřejmě můžeš na svého muže hrát komedii o štěstí, ale obávám se, že na to jsme my holky fakt moc labilní. Předstírání většinou vydržíme do prvního PMS. (A díky Bohu za to).

Takže zpět do sedla. Vytáhni svůj notýsek a rozjeď projekt Poznávám sebe sama. A pak si piš. Každou blbost, která Ti dělá dobře. Objevuj se! Máš raději kávu s cukrem nebo medem? Co si myslíš o atmosféře šachového turnaje? Probrala Tě dlouhá sprcha? Které vůně Tě těší? Čemu ses vážně od srdce zasmála? A tak dále... Buduj sebe sama. Nové větší kouzlo, které se pak v lásce budeš zase učit chránit před rozplynutím.

A pak přijde čas, kdy se uzdravíš. Najednou se poprvé nepodíváš na jeho zapomenutý sprcháč, nebudeš si ho představovat na obvyklém místě v obýváku, nedojde Ti, že tenhle song měl rád. Uvolní se to. Přijmeš to. Pochopíš, že možná to jen neuměl jinak. A to, miláčku, nemá NIC společného s Tebou.

Někdy můžeš být úžasná jakkoliv, ale druzí se třeba nemají odvahu jen dívat. Kvůli nim. To je jejich příběh, jejich životní cesta. Jejich malé holčičky a malí chlapečci.

Až se vše vyléčí a Ty budeš volná od bolesti, možná dokonce objevíš i některý z pocitů, které přišly časem mně:

  • Že na to, abych někoho milovala, s ním nemusím chodit.

  • Že jsem překvapivě často ráda sama.

  • Že bez nejlepší kamarádky nelze mít skvělý vztah.

  • Kdo se ke mě má připojit, nelze ho odpojit ani mými nejhoršími vlastnostmi

S láskou k Tvé odvaze milovat, s obdivem k tomu, kolik odvahy otevřít své srdce máš ...

Uzdraví se to.

Slibuji.

Anděla